close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

tajemny les

7. února 2008 v 20:40 | mischel |  Moje slohovky ktere se i dostali do novin
tohle je jedna ze slohovek ktere byly zvereneny v novinach
TAJEMNÝ LES
Můj příběh začíná na konci prázdnin v osamělém, ale krásném lese, kam světlo proniká jen za bílého slunečného dne. V korunách stromů šumí tichý, poněkud vzdálenější, smutný vítr. Na stromech se třpytí jehličky a listy. Slunce vychází a s ním se probouzejí i zvířátka v tomhle lese. Nejen ony, ale i lidé ve městech a vesnicích.
"Dobré ráno Rejčl, dobré ráno Nikeji, dobré ráno Seinre!" zakřičí jejich maminka, která stojí u schodů a přitom bouchá do katrolu vařečkou. Rejčl, Seinr a Nikej sejdou dolů po schodech a řeknou mamince: "Dobré ráno mami." Usednou ke stolu, kde už sedí tatínek s novinami v rukou.
"Dobré ráno děti." řekl, "Dobré ráno tati." odpověděly děti.
Maminka se zeptala: "Děti, co byste chtěly na večeři?" A tím to začalo. Děti odpověděly: "Koláče s ostružinami!" vykřikly všechny naráz, protože tyhle koláče měly ze všech nejraději.
Děti po obědě půjdou do lesa. Jdou po louce s rozkvetlými květinami a trochu vyšší trávou, asi po pás. Poletují tu motýli s lesklými křídly a tak barevnými, že byste tyto tvory nepřehlédli, ani kdyby jste chtěli. Celá louka je rozkvetlá jako zářící slunce na obloze v rozpáleném dni. Opodál už se rozkládá veliký les, o kterém si všichni myslí, že by se tam ztratili, ale není tomu tak, protože naši přátelé o tomto lese ví vše. Tedy skoro, ještě totiž neví, co je dříve či později čeká. To ovšem zjistí.
Sotva vejdou do lesa, uvidí krásné stromy, celé třpytivé a kapradí, které je velmi husté. Začnou se prodírat kapradím. Opodál se pasou srnky a zajíci. Tato zvířata v tomhle lese nejsou ledajaká zvířátka. Jsou to zvířátka s kouzelnou mocí. Každý druh má jinou schopnost a taky vypadají velice krásně. Ne všichni je ale vidí.
Tak se prodírali dál kapradím. Po cestě zahlédnou spoustu dalších zvířátek, která se pasou.
Znenadání se objeví kameny. Je to velmi zvláštní, protože děti v tomhle lese nikdy kameny neviděly. Za nimi se něco leskne.
"To asi budou hřiby, ne?" řekne Seinr. Nikomu z kluků se tam nechtělo jít podívat, ale Rejčl z nich nejstatečnější se šla podívat. Odhrne kapradiny a co nevidí, na slunečné jižní stráni bylo nejvíce ostružin. Rejčl zavola: "Pojďte sem, vy poseroutkové, tady je plno ostružin!" Nikej i Seinr vylezli z hustého kapradí a připojili se ke sbírání. Některé ostružiny si dávali i do pusy, ale po tomhle měli fialovou pusu.
Najednou se ozval výkřik. "Zmije!" vykřikla to Seinr. Nikej se rychle otočil. "Vždyť tu nikdo není!" Seinr a Rejčl se začali smát na celé kolo a bylo jim v tu chvíli jednou, jak daleko je je slyšet. Nikejovi se ulevilo, když zjistil, že to není pravda, ale zároveň se cítil trapně, protože se nechal nachytat. Tak sbírali dál.
Najednou něco zašustilo za Seinrem, ten se lekl. "Něco tu zašustilo!" řekl. Rejčl na to: "To se ti asi jenom zdálo."
A znova! Něco zašustilo. "Já jsem to říkal, že něco zašustilo. A tentokrát si srandu nědělám!" Ale Rejčl a Nikej mu nevěřili. "My ti nevěříme." řekla Rejčl, "Minule jsi nás nachtal, ale teď ti to nezbaštíme!" Ale znovu cosi zašustilo a tentokrát už se lekli i Rejčl a Nikej. Slyšelí, jak se něco blíží. S hrůzou vstali a začali couvat dozadu. Pustili hrnky a chystali se utíkat. Pořád to šustilo. Víc a víc. Najednou se objevila hlava hada.
"To nebude malé zvíře, to bude něco většího!" řekla Rejčl. Pomalu se začalo vynořovat celé tělo. Byl to had asi 2,5 m dlouhý.
Děti se vzpamatovaly a začaly utíkat.
"Já ti říkal, že se tam něco hýbe, a vy jste mi nechtěli věřit!"
"Už ti teda věříme!" Křičely vzájemně na sebe a přitom utíkaly. Rychle seběhly ze stráně do lesa. Ohlédly se za hadem, ale už tam nebyl. Sedly si na zem a vydýchaly se.
"To bylo o fous." Řekla Rejčl.
Najednou něco za nimi zašustilo a všechny sebou cukly.
"Co to bylo?" na to Nikej. A znovu něco zašustilo, ale bylo to blíž a blíž.
"Nemáte někdo tušení, co to může být?"
"Ne, nevíme." odpověděla Rejčl.
Vynořila se hlava hada, který je před chvílí pronásledoval. Pomalu se vynořoval ze stínu. Otevřel hubu s jedovatými zuby špičatými jako břitva. Ale děti nestačily vstát. Ležely na zemi nehybně a bez dechu, jako přikovány k zemi. Had se blížil víc a víc. Děti byly hrůzou bez sebe a doufaly, že se jim nic nestane. Had se blížil a už nebylo úniku. Znenadání přiběhl jelen a s ním i dvě srny.
"Tady máte něco a bojujte, víc už pro vás nemůžeme udělat." promluvil jelen a podal Rejčl, Nikajovi a Seinrovi meče. Děti začaly bojovat jako o život. Rejčl, ze všech nejstatečnější, hadovi propíchla hlavu a had umřel.
"Skvělá práce. Jsem rá, že tě mám za ségru. Jako obvykle ze všech nejsilnější a jako vždy vítězství máme v kapse!" řekl Nike, který se zabývá rytířstvím.
"Díky Nikeji a co ty, Seinre?"
"Co já? Já jsem v pho. Skvělá práce, Rejčl." Pochválil ji Seinr. Naštěstí se nikomu nic nestalo, a tak se šťastně vydali zpátky domů. Nikdo neměl ani pomyšlení dále sbírat ostružiny.
Šli stejnou trasou jako předtím, a proto byli rychle doma.
"Kde máte ostružiny?" divila se maminka, když viděl, že se děti vrací domů s prázdnou.
"Tam žádné nebyly. Hledali jsme, jak jsme jenom mohli." Řekl Seinr.
"Ale v tom případě nevím co udělat."
"Tak udělejme jahodové koláče, však jahod na zahrádnce je habaděj." Namítl tatínek.
"To je dobrý nápad, tak my jdeme posbírat ty jahody," Při sbírání jahod říká Seinr: "Rejčl, ty jsi fakt úžasná!"
"A proč si to myslíš?"
"No jak ty vždycky zabiješ nějakého netvora v tomhle lese."
"Úplně jednoduché! Když máš odvahu, dokážeš všechno."
"Nechte toho klábosení o netvorech a raději se zeptám: Budeme do našeho lesa chodit dále?" zeptal se Nikej.
"Samo sebou, proč by ne?" vykřikli Rejčl a Seinr. Nasbírali jahody a zanesli je mamince.
"Tady máš, mami. My ještě půjdeme na chvíli ven." řekla Rejčl a šli na louku.
Když se vrátili, koláč byl už hotový, protože mamince pomáhal tatínek. Děti usedly ke stolu, pojedly a po vynikajícím koláči šly spát.
"Dobrou noc děti!" ještě zakřičel tatínek s maminkou.
"Dobrou noc tati a mami!" odpověděly a ulehly do postelí. Po dlouhém a namáhavém dni za chvíli usnuly a nechaly si zdát o krásném lese plném dobrodružství.
 

NEJNEJ¨

4. prosince 2007 v 13:00 | mischel |  můj největší idol!!!

KRÁÁSNÝ

4. prosince 2007 v 12:59 | mischel |  můj největší idol!!!
 


CHAD

4. prosince 2007 v 12:55 | mischel |  můj největší idol!!!

potok

30. listopadu 2007 v 21:29 | mischel |  vtipy
Dvě blondýnky stojí naproti sobě a mezi nimi potom .Jedna říka:,,Jak se dostanu na druhý konec?,,A druhá na to:,,Však jsi na druhé straně,,

Piper

15. listopadu 2007 v 16:51 | mischel |  Čarodějky

paige

13. listopadu 2007 v 14:40 | mischel |  Čarodějky

Charmed

13. listopadu 2007 v 14:39 | mischel |  Čarodějky

hrad

13. listopadu 2007 v 14:38 | mischel |  Fantasy postavy a obrazky

panna

13. listopadu 2007 v 14:37 | mischel |  Fantasy postavy a obrazky

Kam dál